Přeskočit na obsah

Body-psychoterapie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Body-psychoterapie, česky uváděná také jako psychoterapie zaměřená na tělo, je souhrnný název pro psychoterapeutické přístupy, které jsou postaveny na předpokladu funkční psychické a tělesné jednoty v osobnosti člověka a na možnosti přímé práce s tělem.[1] Cíle body-psychoterapie jsou stejné jako klasické psychoterapie, tj. uspokojivější prožívání klienta.[2] Hlavními nástroji jsou též rozhovor a terapeutický vztah. Body-psychoterapie ovšem umožňuje zahrnout také  přístupy zaměřené na hlubší uvědomování si tělesného prožívání nebo práci s dotekem, dechem a pohybem. Do body-psychoterapie dnes patří desítky přístupů. Body-psychoterapie může být využívaná jak v individuální, tak ve skupinové psychoterapii.

Historie a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Počátky body-psychoterapie jsou spojeny především s prací psychoanalytika Wilhelma Reicha, dlouhodobého studenta Sigmunda Freuda. Reich si všiml, že obranné mechanismy se projevují také tělesně a nazval to „svalovým pancířem“ (resp. krunýřem), s kterým dál tělesně pracoval.[1][2] Reich vytvořil rámec konceptů a technik, které zahrnují práci jak s tělem, tak s mysli pro účely psychoterapie. Ty položily základy jeho terapeutického konceptu analýzy charakteru a metody zvané vegetoterapie.[2]

Reichova práce inspirovala vznik dalších psychoterapeutických směrů, např. bioenergetickou analýzu Alexandra Lowena, biodynamickou body-psychoterapii Gerdy Boyesen, biosyntézu Davida Boadelly, Hakomi terapii Rona Kurtze, core-energetickou psychoterapii Johna Pierrakose aj.[2]

V porovnání s technikami bodyterapií nebo technikami práce s tělem (angl. bodywork), kam můžeme počítat např. Feldenkraisovu metodu, Alexandrovu techniku, Rolfing, kraniosakrální terapii, fyzioterapii a mnoho dalších, zahrnuje body-psychoterapie obvyklé aspekty psychoterapie, jako jsou psychologické obsahy mysli, terapeutický vztah, vývojová teorie, teorie psychopatologie, teorie procesu atd.[1]

Evropská asociace pro body-psychoterapii (European Association for Body Psychotherapy - EABP), která je členem Evropské asociace pro psychoterapii (European Association for Psychotherapy - EAP), sdružuje různé instituty zaměřené na využití těla a tělesného prožívání v psychoterapii, poskytuje etický kodex, vydává mezinárodní časopis, pořádá konference, zaměřuje se na výzkum, garantuje odbornou kvalitu výcviků registrovaných institutů. Podobné nadnárodní asociace existují také v Severní a Jižní Americe a v Austrálii.[1]

V rámci celé psychoterapie je body-psychoterapie ale stále spíše okrajovou záležitostí. Prvotní překážka bránící jejímu širšímu přijetí nesouvisí s její malou účinností, ale spíše s odporem na straně terapeuta. I když klienti většinou přijmou proceduru, protože na vlastní kůži zakusí její přínos, mnoho odborníků, zabývajících se duševním zdravím, cítí odpor k technikám spojeným s intenzivními emocionálními projevy. Řešení může vězet v uznání pravdivosti Reichových slov o tom, že průlom v terapii vyžaduje konfrontaci s bolestí, zakódovanou ve vzpomínkách a v tělech; řečeno současným jazykem: nic není zadarmo[3].

Základní koncepty body-psychoterapie

[editovat | editovat zdroj]
  • Vtělená mysl (angl. bodymind) – základním konceptem body-psychoterapie je propojenost těla a mysli, tedy myšlenek, emocí, tělesných zážitků  a vjemů, do jednoho funkčního celku. Během terapie mohou být zapojeny všechny tyto části pro dosažení celostního efektu.
  • Opancéřování a charakter – Reich věřil, že tělo vytváří svalovou tenzi/rigiditu, tj. pancíře, aby se chránilo od emoční a fyzické bolesti. Tyto pancíře pak přispívají k vývoji charakterového typu (Reich identifikoval 6 charakterových typů[4]).
  • Energie – koncept energie, potažmo životní energie, je ústřední pro body-psychoterapii. Energie uchovávána v těle a uvolňovaná z něj hraje roli v tom, jak lidé zacházejí sami se sebou, jak prožívají bolest, jak interagují se světem. Body-psychoterapeuti si při práci s klientem všímají toku energie, pulzace svalů, jejich kontrakce nebo pracují s energetickým nabitím a vybitím organismu.
  • Tělová paměť – dalším z konceptů, se kterými body-psychoterapie pracuje, je premisa, že vzpomínky jsou uloženy v těle a tedy že  některé traumatické vzpomínky mohou být také zpracovány skrze práci s tělem.[2]

Techniky používané v body-psychoterapii

[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako v klasické psychoterapii, nejdůležitějšími technikami v body-psychoterapii je rozhovor a vztah mezi terapeutem a klientem. Na prvním setkání se terapeut bude zajímat o klientovu situaci, historii, vztahy apod. Bude sledovat zároveň i klientovo tělo, jeho stavbu, drobné pohyby. Když se stanoví cíl terapie, může terapeut použit různé techniky, které zvýší pozornost klienta jak k tělu, tak k mysli. Využité techniky by měly odpovídat potřebám klienta a jeho schopnostem vhledu a soustředění pozornosti.

Terapeuti mohou používat kromě rozhovoru například techniky jako:

  • Centering – terapeut pomáhá klientovi soustředit pozornost dovnitř a tím ke stabilizaci jeho prožívání
  • Grounding – terapeut vede klienta, aby se soustředil na své tělo a na kontakt těla s podložkou.
  • Dotek – terapeut může dotekem upozornit klienta na napětí, povzbudit relaxaci či podpořit klientovou zkušenost zvykání si na bezpečný dotek. Práce s dotekem může zahrnovat techniky od povzbuzujícího doteku ruky na ramenou až po biodynamické masáže. Práce s tělem může zahrnovat i pohybové techniky.
  • Expresivní techniky – terapeut napomáhá klientovi, aby si dovolil následovat impulsy v těle a plně je vyjádřil pohybem, zvukem atd.
  • Techniky zvyšující energetické nabití – a tím dosáhnout, aby se začaly vynořovat nové psychické obsahy nebo objevovat impulsy v těle, např. pomocí bioenergetických cvičení,
  • Práce s dechem – vychází z předpokladu, že lidé zatajují dech, když chtějí zablokovat své pocity, dechové techniky tak podporují klienta v propojení se se svými emocemi.
  • Kompenzační techniky – ty dovolují klientovi získat korektivní pozitivní emoční prožitky týkající se vývojových období, která neproběhla pro klienta optimálně. V rámci těchto technik se klient může vědomě a dočasně vrátit k dětskému prožívání.

Účinnost body-psychoterapie

[editovat | editovat zdroj]

Meta-analýza Rosendahl S, Sattel H a Lahmann C (2021)[5] napříč 18 vědeckými studiemi shrnuje, že body-psychoterapie je užitečná pro široké spektrum psychických obtíží a zdůrazňuje potřebu dalšího zkoumání účinků pro jasně definované diagnostikované nemoci.

Jednou z dalších zajímavých studií je Kaschke, M. (2008),[6] která zkoumala účinnost body-psychoterapie na vzorku 342 pacientů za období od 1998 do 2005. Studie se zúčastnili terapeuti pracujících v 8 body-psychoterapeutických přístupech (Hakomi Experiential Psychology, Unitive Psychology; Biodynamic Psychology, Bioenergetic Analysis, Client-Centred Verbal and Body Psychotherapy GFK, Institute for Integrative Body Psychotherapy IBP, Swiss Institute for Body-Oriented Psychotherapy SIKOP, International Institute for Biosynthesis IIBS). Studií byl prokázán pozitivní účinek body-psychoterapie v léčbě úzkosti, deprese, interpersonálních obtíží a psychosomatických problémů. Podstatné zlepšení nastálo po 6 měsících terapie, přičemž čím déle terapie trvala, tím výraznější bylo zlepšení.

Rizika a omezení

[editovat | editovat zdroj]

Body-psychoterapie existuje již více než 70 let a postupně získává uznání jakožto užitečná psychoterapeutická metoda. Ačkoliv využití doteku v psychoterapii má své přednosti a přínosy, nese s sebou také rizika. A tedy vyžaduje integritu osobnosti psychoterapeuta a důvěru mezi klientem a psychoterapeutem.

Práce s tělem může také vést k oživení raných emočních zkušeností a traumat, proto je potřeba pracovat se zkušeným certifikovaným psychoterapeutem, aby byl klient chráněn proti potenciální re-traumatizaci.

  1. a b c d Česká asociace pro psychoterapii zaměřenou na tělo. capzt.cz [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  2. a b c d e SMITH, Edward W. L. Tělo v psychoterapii. 1. vyd. Praha: Portál 205 s. s. ISBN 978-80-7367-144-0, ISBN 80-7367-144-1. OCLC 124087861 
  3. PROCHASKA, James O.; NORCORSS, John C. Psychoterapeutické systémy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 8071697664. S. kap. 8, str. 216. 
  4. BOADELLA, David. Wilhelm Reich: Průkopník nového myšlení. 1. vyd. Praha: Malvern, 2013. 302 s. ISBN 9788087580516. S. str. 48 a 49. 
  5. ROSENDAHL, Sophie; SATTEL, Heribert; LAHMANN, Claas. Effectiveness of Body Psychotherapy. A Systematic Review and Meta-Analysis. Frontiers in Psychiatry. 2021-09-09, roč. 12, s. 709798. Dostupné online [cit. 2023-04-24]. ISSN 1664-0640. DOI 10.3389/fpsyt.2021.709798. PMID 34566712. 
  6. KOEMEDA-LUTZ, Margit; KASCHKE, Martin; REVENSTORF, Dirk. [Evaluation of the effectiveness of body-psychotherapy in out-patient settings (EEBP)]. Psychotherapie, Psychosomatik, Medizinische Psychologie. 2006-12, roč. 56, čís. 12, s. 480–487. PMID: 17160789. Dostupné online [cit. 2023-04-24]. ISSN 0937-2032. DOI 10.1055/s-2006-951848. PMID 17160789. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]