Zelený zákal neboli glaukom je onemocnění, kdy dochází k úbytku vláken zrakového nervu. Nejčastější příčinou je zvýšený nitrooční tlak. Záludný je v tom, že pacient zdravotní potíže nejprve vůbec nezaznamená a glaukom o sobě nedává vědět třeba i léta.
Ve chvíli, kdy u nemocného způsobí glaukom změny vidění (například ztrátu ostrosti nebo zúžení zorného pole), je částečné poškození nervu již nevratné. I tehdy je ale potřebná léčba, protože změny lze zpomalit či zastavit a protože neléčený glaukom může vést ke slepotě. Pokud se léčí včas, lze poškozování zrakového nervu předejít, zpomalit jej nebo zastavit.
Samotný úbytek nervových vláken řešit nelze, léčbou je možné snižovat nitrooční tlak. Běžně se k tomu používají oční kapky, méně často tablety. Jsou ale situace, kdy kapky nestačí. Pak přichází na řadu operační léčba. Buď s pomocí laseru, kterým se povětšinou lékaři snaží rozšířit přirozené cesty pro odtok oční tekutiny, nebo jiné metody, při nichž chirurg vytváří různými způsoby cestu pro odtok tekutiny z vnitřku oka na jeho povrch.
Co se dozvíte v článku
Lékaři provedli novou operaci
V současné době provádějí oční kliniky, ať už soukromé, nebo státem či kraji zřizované, několik typů očních operací, jež jsou hrazené zdravotními pojišťovnami, nebo si za ně pacient připlácí.
Mikroinvazivní glaukomovou chirurgii před pár lety doplnilo užívání miniaturních výztuh, takzvaných stentů – o mnoho menších než špendlíková hlavička. Tento typ operace se v tuzemsku provádí zhruba tři roky a dnes už ho na některých pracovištích hradí pojišťovny.
Počty pacientů s glaukomem
Udává se, že zeleným zákalem trpí dvě procenta populace mezi 40. až 50. rokem života a osm procent mezi 50. až 60. rokem života má zvýšený nitrooční tlak. Poslední zveřejněné údaje ÚZIS jsou z roku 2017. Tehdy se v ČR léčilo s glaukomem více než 360 tisíc pacientů. Onemocnění častěji postihuje ženy.
V červnu 2024 ale lékaři provedli jiný, zcela nový typ chirurgického řešení glaukomu. Zákrok se odborně nazývá minimálně invazivní mikrosklerostomie a v medicíně je známý pod zkratkou MIMS. „Speciálně navrženým chirurgickým nástrojem odstraníme v oku malý kanál tkáně. Ten poté zůstává otevřený a neustále odvádí nitrooční tekutinu, což efektivně snižuje nitrooční tlak. Tento efekt nastupuje bezprostředně po operaci,“ vysvětluje princip nové metody vedoucí lékařka Očního centra Praha Andrea Janeková.
Nový typ operace trvá méně než půlhodinu. Není určen všem pacientům, ale jen těm, kteří mají tzv. glaukom otevřeného úhlu a u nichž se navíc nedaří snížit nitrooční tlak jinou léčbou. O tom, kterou metodu léčby zvolit, rozhoduje vždy ošetřující oftalmolog.
Narkóza není nutná
První čtyři tuzemské pacienty s pomocí metody MIMS odoperovali právě v Očním centru Praha, kde před několika lety zaváděli i metodu s očními mikrostenty. U MIMS šlo o čtyři předem vytipované klienty ve věku od 50 do 88 let. Jednomu zákroku přihlížela přímo na sále i redaktorka Vitalia.cz.
Novinka, stejně jako další oční zákroky včetně operace očních víček, nevyžaduje narkózu, takže chirurgové ji provádějí při plném vědomí pacienta. Zdravotníci znecitlivují kapkami pouze operované oko, proto zájemce musí dorazit s asi hodinovým předstihem.
Pacient na sál míří v oblečení, v němž dorazil na kliniku. Přes něj má jednorázový plášť shodný s tím pro návštěvy třeba na JIP. Vlasy mu zakrývá jednorázová síťka. Boty zůstávají v předsálí a nahradí je gumové, jež lze snadno desinfikovat. Stejné odění dostala i redaktorka.
Při zákroku operovaný v rukou svírá obouruč žlutý nebo fialový kruh z měkké plastové hmoty, odhadem o průměru dvaceti centimetrů. Má jej proto, aby při zákroku nehýbal rukama, neměl tendenci si sahat na obličej či přímo do očí. Navíc se tímto způsobem uvolní jeho ramena, což je pro operaci žádoucí. Pacientům držení kruhu dodává pocit jistoty a někdy i uklidnění.
Aby byla operace možná, oko musí být trvale otevřené. To zajišťuje kovový rozvěrač. Pacientovi jej lékař nasadí pouze na operované oko. Víčkům nedovolí sevření ani ve chvíli, kdy lékař oko proplachuje.
Jak zákrok probíhá
Operaci, které přihlížím, vede Andrea Janeková. Do sálového mikroskopu, upraveného pro dvě osoby kromě ní nahlíží také Marek Fichtl, prezident České glaukomové společnosti.
Lékařka si nejprve fialovým fixem na povrchu oka vyznačí malý bod. Je to místo, kde za chvíli vytvoří speciálním jednorázovým nástrojem drenážní cestu, tedy miniaturní kanál na trvalý odvod nadbytečné tekutiny z vnitřku oka na jeho povrch.
Následně speciální jehlou začne narušovat průhledný obal bulvy, do kterého napouští tekutiny, jenž na menší části povrchu oka vytváří bublinky. Je to cytostatikum. V daném místě brání hojení a tím i srůstu vytvořeného kanálu,
vysvětluje po zákroku Andrea Janeková. Aplikace cytostatika se na začátku krátkého zákroku několikrát opakuje.
Při samotném vytváření kanálu se pacient musí oběma očima dívat určitým směrem a nesmí se pohnout. Důležité je, aby nepřivíral ani nezavíral neoperované oko. To by totiž mělo vliv i na polohu oka operovaného – dívalo by se jinam, aniž by si to pacient uvědomoval.
Máte problémy se zrakem?
Samotné vytvoření kanálu trvá šest sekund. Správné umístění chirurgického nástroje ještě před tím lékařka kontroluje speciální čočkou.
Vytvoření drenážní cesty je možné právě s použitím speciálního chirurgického nástroje vyvinutého speciálně pro MIMS. Funguje pomocí malého pedálu. Lékaři jej během operace stlačují nohou. Klíčová je jednorázově použitelná koncovka nástroje s miniaturním, dutým skalpelem ve tvaru válce. Tím se lékař pohybuje přímo uvnitř oka. S jeho pomocí vytváří drenážní cestu pro odtok tekutiny. Filtrační kanál vytváříme mezi přední komorou a podspojivkovým prostorem, tedy k protětí skléry (očního bělma, pozn. red.),
vysvětluje umístění Andrea Janeková.
Na sále ani ne půl hodiny
Za 23 minut je hotovo, oko je přelepené tvarovanou náplastí, a pokud při operaci nedošlo k žádným drobným zádrhelům, pacient odchází či odjíždí s doprovodem ihned po zákroku domů.
Nejen metoda, i vybavení
MIMS není jen název operační metody, ale celého chirurgického systému, díky kterému může lékař drenážní cestu v oku vytvořit. Skládá se z víceúčelového ovládacího dotykového displeje, nožního pedálu a jednorázové ruční jednotky.
Jak mi vysvětluje lékařka, den po operaci ale musí do Očního centra Praha znovu, aby jej zkontrolovali. Další kontrola je za týden a pak za měsíc po operaci v případě nekomplikovaného průběhu,
vysvětluje Andrea Janeková.
Na oko po operaci není vhodné vyvíjet tlak. Pacienti by proto neměli zvedat třeba těžké předměty. Nejméně na měsíc musí vynechat také koupání v bazénech nebo pobyt v sauně.
Výhody a nevýhody novinky
Hlavní výhodou MIMS je, že chirurg do oka trvale neumisťuje stenty. U většiny pacientů také vede k tomu, že se kapání a další léčby buď zcela zbaví, nebo se podstatně sníží frekvence užívání. „Dosavadní zahraniční zkušenosti ukazují, že po prvním roce může dojít až k 85procentní redukci medikace a k poklesu nitroočního tlaku o 38 procent,“ podotýká lékař Marek Fichtl.
MIMS lze také kombinovat s operací šedého zákalu, při němž se v oku nahrazuje čočka. Čas na sále je pak sice o něco delší, pacient ale nemusí podstupovat dvě operace ve dvou termínech. Ušetří tak cestu i předoperační přípravu. Na druhé straně je potřeba myslet na to, že pokud si pacient zvolí metodu operace šedého zákalu, která je nehrazená či příplatková, bude hradit dva zákroky místo jednoho.
Protože MIMS je nová metoda, u které jsou k dispozici jen několikaleté studie, není zcela jisté, zda efekt zákroku bude doživotní. Trvání filtrace je zatím v řádu nižších jednotek let. Lze ji ale případně opakovat nebo použít metodu jiné glaukomové operace,
vysvětluje Andrea Janeková. Každého odoperovaného pacienta lékaři bedlivě sledují a výsledky metody jsou i ze strany výrobce systému nadále vyhodnocované.
Kolik MIMS bude stát
MIMS zatím není hrazená z veřejných peněz. Fakt je, že první operace provedlo Oční centrum Praha na vlastní náklady, aby se s metodou lékaři seznámili a centrum se rozhodlo, zda ji trvale zařadí do nabídky.
Pokud se tak stane, MIMS na jednom oku bude vycházet zhruba na 25 až 30 tisíc korun. Protože glaukom otevřeného úhlu postihuje obě oči, je třeba počítat s postupným zaplacením dvojnásobné částky.
Podle ředitele Očního centra Praha Adama Janeka by ale v budoucnu metoda mohla být hrazená zdravotními pojišťovnami. Pokud by šel celý proces ‚extra rychle‘, může být komplexní úhrada pro české pojištěnce zavedena zhruba do dvou let,
odhaduje Adam Janek. Vychází přitom ze zkušenosti Očního centra Praha, kde podobná situace nastala nedávno při léčbě glaukomu miniaturními stenty. Nejprve si ji pacienti také hradili sami, dnes už je ale na některých klinikách včetně výše jmenované na pojišťovnu.
ČLÁNKY DO MAILU